1.kapitola (K...II)

30. prosince 2009 v 15:35 | Felis
Tak a tady je další kapitola. Doufám, že se vám bude líbit. A komentáře mi pls napište.

Felis


1.kapitola
Rosalie Weasleyová
Můj život nebyl ničím neobvyklý. S mámou jsme žili v malém domečku na okraji Londýna. Byl velice malý, ale byl útulný. Neměli jsme moc peněz. Máma pracovala jako léčitelka u sv. Munga a splácela dluhy, které měla, když si koupila tenhle dům, takže jsme neměli nějak moc velké bohatství. Ale mně to vyhovovalo.
Táta s námi nežil a já ani nevěděla kdo je mým otcem. Máma se o tom nechtěla nikdy bavit a já ji do toho nenutila. Často říkávala, že jsem mu podobná a mě to vždycky potěšilo. Měla jsem velikou rodinu. 6 strýců, 6 tet, babičku, dědečka a ještě pradědu. Alastora Moodyho. Máma mi řekla, že to je jediný příbuzný z otcovy strany s kterým se táta bavil. Nechápala jsem to, ale maminka mi to nechtěla vysvětlit.
Měla jsem krásné dětství plné lásky. Chodila jsem do mudlovské školy, kde jsem si našla kamarádku jménem Simona Bonesová. Jak jsem později zjistila, tak byla taky čarodějkou. Už jsem se hrozně těšila do Bradavic. Měla jsem tam nastoupit se Simonou, Jamesem synem tety Hermiony a strejdy Rona, Lily dcerou strejdy Persiho a tety Lisy.
Když mi bylo 9,5 let, tak maminka měla nastoupit do nemocnice, kvůli nemoci, na kterou ještě nebyl lék. Pořád mě uklidňovala, že to bude v pořádku a že se uzdraví. Věřila jsem ji. Den před tím, než tam měla nastoupit mi řekla pravdu o tom, kdo byl můj otec.

"Rose. Jsi už velká, takže jsem se rozhodla, že ti řeknu pravdu. Pojď jdeme si sednout do obýváku." Rose a Ginny se usadili na malý gauč, který držel dohromady jenom kvůli kouzlům. "Jistě si pamatuješ, jak jsi se ptala na otce a já ti odpověděla, že se s ním nestýkám a že se o něm nechci bavit. Není to pravda. Já ho chodím navštěvovat jednou za dva měsíce. Ale začneme od začátku. Poprvé jsem ho potkala, když mi bylo 10 let. Nevěděl, jak se dostat přes přepážku a zeptal se tvojí babičky, jak na to. Hned na první pohled jsem se do něj zamilovala a tehdy mě hrozně mrzelo, že do Bradavic můžu až za rok. Po roce už jsem konečně nastoupila do Bradavic. Ten rok mě zachránil a málem při tom zemřel, ale nechci se bavit před čím. Dám ti potom vzpomínku do myslánka, abys se na to mohla podívat sama. Několik dalších let si mě tak moc nevšímal. Byl to nejlepší kamarád strejdy Rona, takže mě nejspíš bral jenom jako sestru přítele. Ale já se nevzdávala. Až v jeho šestém ročníku jsme spolu začali chodit. Vydrželo nám to však jenom rok." Ginny se odmlčela.
"Proč jenom rok??" zeptala se Rose.
"Tehdy žil ty-víš-kdo a celý kouzelnický svět se bál. Tvůj otec se bál o mě, protože po něm šel ty-víš-kdo a tak si řekl, že nejlepší bude, když už se nebudeme stýkat. Tehdy jsem to nesla špatně. Po třech letech jsme se dali opět dohromady. On studoval na bystrozora a já na lékouzelnici. Byla jsem šťastná."
"Proč s tebou začal chodit?? To už byl ty-víš-kdo mrtví??"
"Ano už nehrozilo nebezpečí v podobě ty-víš-koho. Žili jsme v jeho domě a byli jsme šťastní. Společně jsme vychovávali Teddyho a brali ho jako vlastního syna. Tvůj táta byl Teddyho kmotr, tak proto my. Vystudovali jsme školy a nastoupili do práce. Tehdy už jsem čekala tebe. Vše bylo dokonalé, až do té doby, než nastoupil do ministerského křesla Leonard Popletal. Viděl v tvém tátovi hrozbu pro svou kariéru."
"Proč??"
"On byl tehdy nejlepší bystrozor a spousta lidí by ho nejraději viděla jako ministra. On nechtěl, ale to Popletala nezajímalo a začal na něj hledat špínu. Několikrát byl před soudem, ale vždycky se z toho dostal, až na poslední. Obvinili ho z toho, že umučil Teddyho. Bylo to pro měj hrozné. Ty jsi se narodila přesně dva dny před tím, než ho zavřeli do Azkabanu. Přenechal mi jeho trezor, abych měla dostatek peněz a chtěl mi dát i jeho dům, ale to už nestihl a ministerstvo ho zabavilo. Já ten trezor však nikdy nepoužila. Nevím proč, nejspíš jsem si chtěla poradit sama. Navštěvovala jsem ho často, ale vždy když jsem ho viděla, tak jsem další den nebyla schopna nic dělat. On si to nejspíš neuvědomoval, ale byl v hrozném stavu, kvůli mozkomorům. První rok byl však nejhorší. Díky mozkomorům si nejspíš ani nevšiml, že tam někdo je. Teď už to však snáší líp a snaží se utéct."
"Mami. Jak se jmenuje??"
"Harry Potter." Odpověděla a Rose ztuhla. Četla o něm několik knížek, byl to pro ní hrdina a nikdy nechtěla věřit, že by to udělal on.
"Jsem s ním vdaná, takže tvoje jméno není Rose Weasleyová, ale Rosalie Potterová. On mi sám řekl, abych před tebou něho zatajila. Nechtěl, abys vyrůstala v nátlaku od novinářů a dalších nepříjemných lidí."
"Mami. Já jsem ráda, že jsi mi řekla pravdu!!" řekla Rose a skočila Ginny kolem krku.
"Kolik je hodin?? 16:00. Dobře. Běž se obléct a já ti ukážu náš starý dům."
"Mami, ale ty jsi říkala, že ho zabavilo ministerstvo."
"Zabavilo, ale nemohli s tím nic dělat, protože ho neviděli. Harry na ten dům použil zaklínadlo, takže to uvidí jenom ten, komu ten dům chce ukázat."
"Ale já ho neuvidím."
"Ale Rose. Ty jsi v tom domě byla týden, takže ho uvidíš. A teď se běž chystat."

S mámou jsme šli nejdřív do banky, kde mi ukázala tátův trezor a dala mi klíč. Nemohla jsem uvěřit tomu všemu co jsem uviděla. Tolik bohatství jsem ještě neviděla. Poté jsme šli do tátova domu. Byl veliký a nádherný. V domě jsme potkali starého skřítka jménem Krátura a máma ho poslala k nám domů, protože tam už byl zbytečný a opuštěný. Vrátili jsme se domů a maminka mi dala myslánku se vzpomínkami na tátu. Byla jsem ji za to vděčná. Máma mě varovala, že tam dala i některé vzpomínky z Azkabanu, abych prý věděla, co mám čekat, když ho navštívím. Máma se dalšího dne vydala do nemocnice. Byla jsem s ní, když jsem nemusela jít do školy. Po několika měsících vynalezli lék na máminu chorobu, ale máma na tom byla až tak spatně, že jí lék nepomohl. Byla jsem smutná a celý půl rok jsem se nemohla zbavit nočních můr a pocitu opuštěnosti. Po půl roce jsem se z toho v rámci možností vzpamatovala. Momentálně je mi deset let a už se moc těším do Bradavic. Za pár dní půjdu navštívit poprvé tátu. Už se celkem těším, ale bojím se toho, co uvidím. Viděla jsem máminy vzpomínky a z těch z Azkabanu jsem měla noční můry. Ale i tak se těším.
Rose vstala od stolu a oblékla se. Za chvíli měla přijít její teta, tak se rozhodla, že jí pude naproti. Otevřela dveře a ztuhla. Na rohožce před dveřmi ležela vyhublá černá kočka.


Napište mi pls. komentář, ať vím co mám zlepšit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Likvidator Likvidator | 30. prosince 2009 v 15:48 | Reagovat

Mně se tvoje povídka líbí. A osobně bych nemněnil nic na stylu jakým jí píšeš. Možná kdyby byly kapitoly trochu delší. Jinak už se těším na pokráčko tak jen tak dál a ať můza nestávkuje :)

2 Scarlett Scarlett | E-mail | Web | 30. prosince 2009 v 17:20 | Reagovat

Ahoj, tak komentář tiu napíšu, ale neporadím ti v čem se máš zlepšit.
Piš, prostě dál a sama se budeš, čím dál víc zlepšovat.
PS: Chci další kapitolu!

3 Wocas Wocas | 30. prosince 2009 v 20:29 | Reagovat

Moc pekna kapca:-D...uz se tesim na dalsi:-D

4 Jarwis Jarwis | Web | 4. ledna 2010 v 12:38 | Reagovat

Ahoj, před chvílí jsem si dočetl tvoji povídku a moc se mi líbí. už se těším na pokračování

5 SasQa SasQa | 5. února 2010 v 15:02 | Reagovat

NE, NE, NE a NE? Proč musí bejt Harry pořád ten zlej chudák? Proč jednou nemůže bejt ten kdo tahá za dlhší nit?

6 Beltrix Beltrix | Web | 14. ledna 2012 v 18:18 | Reagovat

Ten úvod je fakt zajímavý :-) Akorát bacha na gramatiku ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama