4. Kapitola

5. listopadu 2009 v 12:48 | Felis
Tak je tu další kapitola po dlouhé době. Nechtělo se mi nic psát a za to se vám omlouvám. Poslední dobou mám nějakou divnou náladu, takže je možné, že bude i divná tahle kapitola a také je krátká. Jinak další kapitola nevím kdy bude, ale budu se snažit, ať je to dřív. Komentáře potěší. :-D
Felis

4. Kapitola
Další den po Hermioniném proslovu byl nudný a únavný. Hermiona poslala zprávu, ale většina členů řádu tomu nevěřila, tak přišli na Grimmauldovo náměsti 12 a ptali se na samé nesmyslné otázky. Všem bylo jasné, že si prostě pravdu nechtějí připustit a snaží se najít byť jen sebemenší nápad k tomu, aby vyvrátili jejich názor. Všichni jsme snažili odpovídat co nejslušněji, ale po pár hodinách jsme toho měli už dost. Nejhůř jsem na tom byl já. Každý mě už začal nazývat lhářem a posílali mě ke sv. Mungovi, takže se nikdo nedivil, že jsem i přes nitrobranu vypěnil.
"Ale to co se stalo panu Weaslymu a paní Tonkové se v téhle době může stát každému!"
"Pane Browne!! Já už toho mám dost!! Napadli vás smrtijedi!! Ležel jste kvůli nim týden v nemocnici a vy mi tady teď tvrdíte, že se tak nepravděpodobná věc, jako je "omylem" otrávené jídlo děje na každým rohu ulice?!? Já za to nemůžu, že si přes strach, co cítíte ki smrtijedům nevšimnete tak prosté věci!! OTEVŘETE OČI!!!!" křikl jsem, vztekle vyšel z místnosti a práskl za sebou dveřmi, až se skoro vylomily z pantů. Nikdo mě už ten den neviděl, protože jsem se schoval na půdu, kterou jsem zamkl kouzlem. Ani Hermioně se nepodařili otevřít, což mi trošku zvedlo náladu, takže jsem ve dvě ráno vylezl, šel dolů a začal s mým plánem, co jsem vymyslel. Nejdřív jsem udělal protiodposlouchávací bariéru v tomhle pokoji a potom zamířil jsem hůlkou na krb a řekl "Bombarda" náhle bylo po krbu. Poté jsem ještě vytvořil protipřemisťovací bariéru kolem dobu. Chtěl jsem, aby byla i dál, ale bohužel na taková kouzla jsem antitalent a poslední část mého plánu. Zamknou nějak účinně dveře. Použil jsem pro jistotu víc kouzel na zamykání. Teď už se sem nikdo nedostane. Namířil jsem ještě jednou na krb a udělal kolem něj bublinu. Ta byla spíš proti Hermioně, kdyby ji napadlo krb spravit.
"Tak a teď se mi bude spát nejlíp. Ničím nerušený spánek a nebude se mi alespoň zdát o tech otravných členech řádu." Mumlal jsem si pro sebe a vlezl do mého a Ginyina pokoje.
Ničím nerušený spánek, tak to jsem se splet. Ráno v sedm mě totiž vzbudila Ginny.
"Jsme tady uvěznění!! Harry! Někdo tady večer byl a zničil všechny prostředky, jak se dostat ven!!" Křičela stále dokola a běhala po pokoji jako splašená.
"Ginny klid. Nikdo nás tady nezavřel. To já se akorát postaral o to, aby nás už nikdo neotravoval." Řekl jsem a podíval se na Ginny jak bude reagovat.
"Ty si se zbláznil!! Kvůli tomu, aby se sem nikdo nedostal si musel zbourat celej barák?!?"
"Ne to ne. Jenom jsem zničil věci, které stejně nebudeme potřebovat. Nakupovat bude chodit Krátura s Dobbym, takže jídlo budeme mít neustále. Jak znám Dobbyho, tak koupí všechny kraviny, jenom aby nám udělal radost."
"Takže se nemusím strachovat, že se nedostaneme ven?" Řekla Ginny a podívala se na něj.
"Jistě. Už dlouho se chci zeptat, ale ještě na to nebyl čas. Kde te teďka Teddy? Jsem jeho kmotr, takže bych to měl vědět."
"Teddyho vychovává moje máma a máma Hermiony. Někdy se o něho postarám i já. Má se ale dobře. Neustále se směje a už se na něm začala projevovat schopnost Tonksové. Mění se ale nechtěně. Když se to stalo poprvé, tak ho zrovna hlídala paní Grangerová. Když to vyděla, tak se tak lekla, že spadla a shodila s sebou vázu. Byla trochu v šoku, chudinka."
"Zajdu pro Teddyho. Chci ho vychovávat teď já. Alespoň přes prázdniny a soboty ve školním roce." Řekl a zvedl se.
"Počkej, ale vždyť se nedostaneme ven!"
"Ale dostaneme." Řekl jsem a šel dolů. Ginny šla hned za mnou.
"Harry! Ty dveře se odemknou heslem. Tohle zaklínadlo jsme se učili nedávno." Řekl Ron a dál soustředil svůj pohled na dveře.
"Heslo je abraka dabra." Řekl jsem.
"Jak to víš?" řeptala se Hermiona a jemně přimhouřila oči.
"Náš Pan Potter to tady všechno zaklel, aby se sem už nikdo nedostal." Řekla Ginny a zamračila se na mě.
"Vyřešíme to později. Teď si musím něco zařídit." Včas jsem zarazil jejich stížnocti a prošel dveřmi ven do letního Londýna.
Teddyho jsem našel u paní Weasleyové. Po dlouhém přemlouvání jsem sbalil všechny jeho věci a odešel do svého domu. Teddy od té doby, co jsem ho viděl na posledy vyrostl, ale jakmile uslyšel jak se jmenuji, tak chtěl jít hned se mnou. Asi mu o mě vyprávěli. Nejdřív jsem si myslel, že výchova dítěte bude hračka, ale to jsem se šeredně mýlil. Nejdřív to byl stydlivý andílek, ale po dvou dnech se z něj vyklubal rozený dáblík. A tak začal zbytek prázdnin s Teddym Lupinem.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Scarlett Scarlett | E-mail | Web | 7. listopadu 2009 v 20:37 | Reagovat

Pěkná povídka, pěkná kapitola. škoda že je tu málo komentářů a lidiček. přesto zkus psat dál!
držím ti palce.

2 Felis Felis | Web | 7. listopadu 2009 v 21:13 | Reagovat

[1]: díky za oporu. snad se to zlepší

3 sessllik sessllik | Web | 10. listopadu 2009 v 15:41 | Reagovat

Pěkná kapúitolka i povídka.Jsem zvědavá,jak se to rozvine dál.Těším se určitě na pokračování.

4 Beltrix Beltrix | Web | 22. února 2010 v 18:56 | Reagovat

Tak s Teddíkem to bude ještě sranda...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama