Srpen 2009

3.kapitola

30. srpna 2009 v 19:03 | Felis
Tak a je tady další kapitola. Do další neděle už asi nic nepřibyde, protože jedu na goučko a vracíme se až v neděli. Jinak přes školní rok nevím jak budou kapitoly přibývat, protože jdu teďka do prváku na gymplu a netuším jak to budu zvládat.

Felis
NEJLEPŠÍ DÁREK
Prázdniny utíkaly nezastavitelným tempem. Teda alespoň mě to tak připadalo. Po prvním týdnu jsme se přemístili do mého domu a začali jsme si užívat prázdniny bez dozoru rodičů. V Síriusově domě už nikdo nebyl, protože už to nebyl hlavní štáb řádu. Řád se rozpadl po prohře Voldemorta a pochytání většiny smrtijedů. Momentálně byla přesně polovina prázdnin a slavili jsme mé narozeniny. Já, oslavenec, jsem si na to samozřejmě ani nevzpomněl a tak mě velice překvapilo, když jsem vešel do kuchyně a tam na ně ze všech stran dolehla věta . "Všechno nejlepší k narozeninám. Harry." Málem jsem při tom šoku proklel Hermionu. Tak jsme slavili a ještě ten večer jsem se dozvěděl něco v co jsem ani nedoufal. Byli to moje nejlepší narozeniny.

Dostal jsem hodně dárků, co budu potřebovat až se stanu bystrozorem, nebo co se hodí na škole. Byl to takový ten Praktický typ dárků. Moc se mi líbili a věděl jsem, že je využiji na plno. Když už mi všichni popřáli, já jsem si rozbalil dárky, tak jsem šel nahoru si je odnést. Byl jsem tak nadšený pro narozeniny, které mívám každý rok, že jsem si nevšiml Ginny, která se potichu odebrala za mnou. Došel jsem do pokoje, položil si věci na postel a slyšel jsem jak se za mnou dveře zavřely. Poplašeně jsem se otočil a uviděl jsem usmívající se Ginny.
"Ráda bych ti popřála Harry."
"Ale Ginny, vždyť si mi dala ti knížku společně s Ronem a Hermionou." Protestoval jsem
"Ale to byl společný dárek. Já bych ti chtěla dát něco víc osobnějšího, něco co tě víc potěší, než kniha, která je sice praktická, ale až ji dočteš, tak už ti bude na nic." Řekla přesvědčeně Ginny a podala mu malinkatý dáreček. "Snad se ti bude líbit" řekla ještě a čekala až to rozbalím. Byl v tom zabalený stříbrný řetízek s přívěškem. Byl to stříbrný přívěšek kočky. Byl to jenom její obrys a byla ve skoku. (pozn. Autora: značka PUMA, tak něco takovýho si představte.)
"Je nádherný Ginny." Řekl jsem upřímně a neustále jsem se díval na přívěšek. "Proč vůbec kočka??" podíval jsem se na ni s otázkou v očích.
"Vždycky se mi tak nějak hodila k tobě." Řekla a přiblížila se blíž k němu. "Víš, musím se ti k něčemu přiznat. Já tě nepřestala milovat od toho co jsem se s tebou rozešla. To Erik se mě zeptal jestli s ním nebudu chodit. Nikdy se mi nelíbil, ale přesto jsem řekla ano. Nejspíš jsem myslela, že on mě nahradí tebe. Posledních pár měsíců jsme si přestali tak rozumět a před měsícem jsem se s ním rozešla. Hermioně jsem nic neříkala, měla už tak hodně starostí s Ronem. Myslíš, že by jsme se někdy mohli dát zase dohromady??" zeptala se Ginny a šla ještě blíž. Teď nás dělil sotva krok.
Já jsem se nemusel rozmýšlet dlouho. Věděl jsem co cítím už nějakou tu dobu a tak jsem udělal poslední krok k ní a políbil ji, potom jsem se odtáhl a pošeptal ji do ouška. "Miluji tě Ginny. Celou tu dobu a tohle je ten nejlepší dárek." Ona se usmála za začala mě líbat. Vyrušilo nás až zavolání zdola.
"Harry!! Kde jsi?? Jde se slavit!!" Byl to Ron. Vzal jsem Ginny za ruku a šel sní dolů. Slavili jsme až do rána a popravdě si nepamatuji jak jsem se dostal na půdu, do sena, kde dřív bydlelo Klofan. Ale vím, že mi potom bylo pěkně špatně a všechno mě svědilo ještě týden od toho sena.

Od oslavy uběhl týden jako voda. S Ginny jsem se domluvil, že až budu na škole, tak se budeme scházet každou sobotu buď v Síriusově domě nebo v doupěti. Nevěděl jsem jestli to bez ní přežiju. S Ginny jsem byl každou možnou chvilku a když ne, tak mi po ní bylo hrozně smutno. Na Ginny bylo poznat, že cítí to samé.
Seděli jsme v jídelně. Bylo krátko po obědě a já s Ronem a Ginny jsme si povídali. Hermiona se četla Denního věštce a mračila se u toho, čehož si jako první všimnul Harry.
"Co se děje??"
"Možná sis toho nevšiml, ale začínají zase útočit smrtijedi. Dřív to vypadalo, jako náhodné přepadení, ale já si odebírám věštce každý den, takže jsem si všimla, že to je jako zorganizované. Musí mít nějakého vůdce, který nechce být prozrazen a tak dělá útoky "jako" náhoda. Akorát mě zaráží, proč jsi si toho nevšiml ty??" řekla a obrátila se na Harryho "Chodíš na ŠB a nevšimneš si toho??"
"Na ŠB můžeš dostat jenom jednu sovu týdně a zase jenom jednu sovu můžeš odeslat. Mají to tak udělané kvůli utajení polohy. Sovám, které chytí, protože jsem už dostal jednu zprávu za týden, zničí dopisy a mě oznámí, že mi někdo psal, takže když jsem dostal denního věštce tak to byl pro mě zázrak. Jistě víte, že jsem si s někým z vás psal každý týden."
"Tak to by potom vysvětlovalo ty dopisy, na které si neodpověděl." Poznamenal Ron
"Mají to tak i kvůli studentům, aby nebyli znepokojeni se zprávami a mohli se nerušeně učit. Je to trochu divné. Ale zpět k tématu. Hermiono, proč se ti to zdá jako zorganizovaný útok??"
"Byli napadeni Woodovi, bylo to ještě před prázdninami. Oni pomohli řádu získávat různé informace. Týden potom. Brownovi. Byli to pracovníci na ministerstvu. Brumbál měl od nich ty nejpřesnější informace. Dva týdny. Kingsley. To se asi nemusím ani vyjadřovat. Týden. Matka Tonks. Sháněla pro Brumbála informace a velice pomáhala řádu. Ministerstvo se přikloňuje k náhodné nehodě, která bylo ovšem velice podezřelá. No prostě se něco takového stane jednou za sto let. A teď. Artur Weasley. Zase náhoda. Alespoň podle ministerstva. Někdo tohle plánoval a chce aby se o něm nevědělo. Což se mu daří."
"Jak by taky ne. Možná si toho někdo všimnul, ale nikdo si nepřizná, že by zase ta doba měla nastat. Lidé si chcou odpočinout a neumí, nebo spíš nechtějí si všimnou takových podezřelých napadení. Informujeme řád, ať si dá pozor. Je Ronův taťka v pořádku??" zeptal se Harry
"Je. Naštěstí jim to nevyšlo. Jdu informovat Weaslyovi a ještě některé členy. Oni to předají dál. Řekla Hermiona a už ji nebylo.

2.kapitola

26. srpna 2009 v 14:48 | Felis
Další kapitola je tady! Není nijak extra dlouhá, ale je tady. Za chyby se předem omlouvám. Napište mi komentář jak se vám to líbilo. Děkuju.

Felis

ZASE S PŘÁTELI
S přáteli jsme se domluvili, že strávíme týden prázdnin v Doupěti a potom se přesuneme do mého domu, který jsem zdědil po Síriusovi. Rozloučil jsem se s kamarády z ŠB,
přemístil se před Doupě a vyrazil ke dveřím. Zaklepal jsem a poslouchal kroky, které se blížili. Otevřela mi paní Weaslyová.

"Óóó Drahoušku ty jsi ale vyrostl!" paní Weaslyová mě objímala. "Hermiona už dorazila a Ron tu byl s Ginny přes celý rok. ŠL-škola lékouzelníků a Z-zaklínači jsou v Londýně a oni mohou zůstat doma, když budou každý den dojíždět. Moc se na tebe těšili."

"Já na ně taky, ale nás bohužel nepustí dřív než na prázdniny."

"Tak už běž nahoru. Jsou v Ronově pokoji."

"Děkuji paní Weaslyová." Řekl jsem a šel nahoru. Už na schodech jsem zaslechl smích. Vyšel jsem nahoru a otevřel dveře. Podívali se na mě ohromeně. Doteď nevím proč byli tak překvapeni, když jsem vešel, ale nejspíš to bylo tím, že jsem se hodně změnil. To víte. Rok na Bystrozorské vás změní.

"Harry!!" Vykřikla Hermiona a objala mě. Po ní jsem se přivítal se všemi přáteli.Poté jsme se posadili na postel. Hermiona si sedla na Rona, takže jsem usoudil, že jim jejich vztah vydržel.

"Tak jak se vám daří na škole??" zeptal jsem se. Nemohl jsem přijít na lepší otázku.

"Je toho poměrně hodně, takže už se těším, až to skončí." Řekla Ginny a podívala se na Hermionu, která kývala souhlasně hlavou.

"Myslel jsem si, že to bude lehčí. No a co ty?? Ty to musíš mát z nás nejtěžší, když ti ani nedovolí odejít." Řekl Ron a nepatrně se zamračil.

"Jo je to těžké, ale baví mě to. Další rok už budeme mít volné i soboty, takže to bude už pohoda a budeme se vidět častěji."

"Prý bude to už pohoda!! To jste jako neměli vůbec žádný volno??" řekl užasle Ron a přestal hladit Hermionu po zádech.

"No měli jsme volný den na Vánoce a teďka máme letní volno. Rone. Musíš to brát tak, že je to nejrychlejší škola bystrozorů na světě. První rok se jede bez přestávky, druhý jsou volné soboty a třetí si tě vybere nějaký bystrozor v důchodě a začne tě cvičit. Ti co jsou z Francie tak po druhém roku odjíždí zpět. Jednou do měsíce budeš mít nějakou menší misi s vyučeným bystrozorem a několikrát do roka budou zkoušet na mě různé testy. ŠB je nejtěžší škola hlavně kvůli těm testům."

"Jak to probíhá na jiných školách pro bystrozory??" zeptala se Hermiona

"První tři roky mají volné soboty i neděle, Vánoční prázdniny a letní prázdniny. Poté si je vybere zase nějaký bystrozor na půl roku. Další půl rok mají menší mise s vyučeným bystrozorem a potom se dělají testy asi tak dva měsíce."

"Takové zpomalené." Podotkla Ginny

"Jo a potom jsou zpomalení i ti bystrozoři." Řekl jsem a všichni se zasmáli. S Ronem, Ginny a Hermionou jsme se bavili až dlouho do noci. Nikomu se nechtělo spát a chtěli si tenhle okamžik vychutnat co nejdéle. Taky aby ne, když jsme se všichni sešli po takové době

Ahoj!

23. srpna 2009 v 14:17 | Felis |  Oznamko
Ahoj! Vítejte na mém blogu. Bude hlavně o Hp povídkách, ale v budoucnu i o mnohem dalším. Napište mi pls. do komentářů, jestli mám pokračovat v povídkách a co by jste chtěli, aby tady bylo. Děkuju.

Felis

Kapitolové povídky

23. srpna 2009 v 14:12 | Felis |  Povídky HP




Název: Konec? Ne!! Teprve začátek!
Autor: Felis
Doba: Po válce
Postavy: Harry Potter. Ginny Weasleyová, Rosalie Weasleyová, Ron Weasley, Hermiona Weasleyová, Anita Weasleyová, Mord…….
Děj: Je po válce. Všichni si užívají života, jsou šťastní, ale tahle skvělá doba netrvá dlouho a na obzoru je další černokněžník zvaný Mord.
Stav: Dokončená
Počet kapitol: 5
Upozornění: Neberu v potaz poslední kapitolu Harry Potter a Relikvie smrti!!
Kapitoly:

***







Pršelo. Najednou se zablesklo, uhodil hrom a jedna azkabanská cela zela prázdnotou. Vyhublá, černá kočka utíkala z Azkabanského vězení a v jejích očích se odráželo odhodlání a nový cíl.

stav:nedokončená
počet kapitol:---
Kapitoly: 1.kapitola

1. kapitola

23. srpna 2009 v 14:09 | Felis
TAKHLE TO VŠECHNO ZAČALO
V 17 letech jsem porazil nejobávanějšího černokněžníka. Lorda Voldemorta. Samozřejmě za pomoci mích přátel, Brumbála a Snapea. Ale to je jiný příběh, ten všichni už znáte Když mi bylo osmnáct nastoupil jsem do Bradavic se svými kamarády. Dodnes nezapomenu na to jak se všichni na nás otáčeli a něco si vzrušeně šuškali. Mě tohle nedělalo problém ignorovat, přece jsem na to zvyklý už od 11 let, co jsem nastoupil do Bradavic. Ron s Hermionou to měli těžší, ale nakonec si taky zvykli. Sice několikrát vypěnil Ron, od kterého se to dalo čekat, ale nejvíc mě překvapilo, že to nezvládla Hermiona a všechny ve společenské místnosti seřvala. Od té doby už měla celkem pokoj a v novinách se o ni psalo jenom jednou měsíčně na rozdíl ode mě, o kterém se psalo denně, nebo obden. S Ginny sem se znovu dohromady nedal. Ona začala chodit s Erikem z jejího ročníku z Havraspáru a já v pololetí s Patricií Brownovou- Levandulií sestrou. Ke konci roku jsem ale zjistil, že se mnou chodila jenom proto, že jsem slavný a že se o mě pořád píše v novinách. Stejná jako její sestra Levandule. Mělo mě to dojít. Vždyť i Levandule využila Rona jenom proto, že ten rok byl velmi oblíbený. Ron začal konečně chodit s Hermionou a konečně zanechali jejich hádky a jsou šťastní. To jim to trvalo! Na konci roku jsme skládali OVCE. Splnil se mi sen! Teda skoro. Na Bystrozora mám vyhovující známky, ale ještě jsem se jím nestal. Ale alespoň se mi vyplnila polovina snu. Teď už jenom projít všemi testy, kterými mě strašila Mcgonagalová, profesorka přeměňování a momentálně i ředitelka, a projít potřebným výcvikem a mám to! Hermiona se samozřejmě taky dostala se svými známkami na Lékouzelnici a Ron se dostal na Zaklínače. Ginny se dostala na Lékouzelnici taky. Sice s odřenýma ušima, ale dostala, takže bude s Hermionou 3 roky studovat.
Tak jsem po prázdninách nastoupil na ŠB neboli Školu Bystrozorů. Z Bradavic tam nastoupili ještě jeden kluk z Mrzimoru a jedna holka z Havraspáru. Zoe Westová a Victor Lee. Victor byl celkem v pohodě a Zoe taky, až na to, že se mnou neustále chtěla chodit a mě hned došlo, že to je mou slavnou minulostí. ŠB přijímala studenty i z Francie, kde žádnou takovou školu nemají. Teda přijímala je jenom na dva roky, protože poslední rok je mise s vyučeným bystrozorem, ale ty jsou jenom jednou do měsíce, takže si tě vybere nějaký bystrozor v důchodě. Moody takhle vycvičoval bystrozory a kdo u něj prošel, tak tomu se nevyrovnal i sebelepší smrtijed. Z Francie se dostali na ŠB 2 studenti z Krásnohůlek. Charlott de Bing a Gabriel de Bing. Byli to dvojčata, ale nebyli si vůbec podobní. Jak povahově tak i vzhledem. Charlott mi vždycky přišla jako smrtijedka, kdežto Gabriel by neublížil zase ani mouše. Po Vánocích mi přišel dopis od Hermiony. Psala, že se všichni mají dobře a že se jim na škole líbí, ale zmínila se i o tom, že Ginny už nechodí s Erikem a že si myslí, že se jí stále líbím. I ona se mě líbila, ale nechtěl jsem jí kazit život tím, že bych jí to řekl a ona by se kvůli mně rozešla s Erikem a pak by nebyla se mnou šťastná. Po té bohužel napsala, že se usmířili.
Studoval jsem rok a na prázdniny jsem byl pozván do doupěte. Z ŠB se může odejít akorát na letní prázdniny a na štědrý den, jinak musí být student neustále ve škole. Poprvé za ten rok jsem viděl přátele. Na ten okamžik nikdy nezapomenu a už vůbec nezapomenu co se stalo uprostřed prázdnin.

Prolog

23. srpna 2009 v 14:07 | Felis
Autor: Felis
Doba: Po válce
Postavy: Harry Potter. Ginny Weasleyová, Rosalie Weasleyová, Ron Weasley, Hermiona Weasleyová, Anita Weasleyová, Mord…….
Děj: Je po válce. Všichni si užívají života, jsou šťastní, ale tahle skvělá doba netrvá dlouho a na obzoru je další černokněžník zvaný Mord.
Počet kapitol:
Upozornění: Neberu v potaz poslední kapitolu Harry Potter a Relikvie smrti!!


PROLOG
Tma, zima, strach, hlad, noční můry. Tohle všechno prožívá každý azkabanský vězeň denně. Takže i já. Mé jméno je Harrry Potter. Dřív chlapec, která přežil, následně Lhář, potom vyvolený, hrdina, který porazil Voldemorta, skvělý bystrozor a nakonec azkabanský vězeň. Asi chcete vědět jak jsem se sem dostal.